Běžecké výzvy a jejich dopad na psychiku sportovců
Asi jste si toho taky všimli: v posledních letech se influenceři předhánějí na sociálních sítích v tom, kdo přijde s nejoriginálnější (běžeckou) výzvou. Docela nedávno jsem narazil na příspěvek začínajícího sportovce středního věku, který si dal za cíl během jednoho měsíce každý den uběhnout půlmaratón. Přitom s běháním začal teprve před nedávnem. A právě takoví se po pár měsících neskutečného úsilí objevují v našich psychologických pracovnách.
V čem je problém?
Určitě nechci zpochybňovat význam cílů a výzev ve sportu. Skoro všichni sportovci potřebují cíle a jejich správné nastavení může běžci hodně pomoci v celkovém rozvoji sportovních dovedností. Problém je jinde:
Za prvé, sportovní influenceři bývají lidé, kteří tráví sportem spousty hodin. Často za sebou mají i dlouhou sportovní kariéru. V jejich podání vypadá jakákoliv výzva jako hračka. Nikde už ale nevidíte, kolik úsilí to stálo, než dosáhli současné formy. Začínající sportovec se jim chce vyrovnat a má pocit, že se musí dostat na stejnou úroveň.
Navíc ho v tom posiluje i okolí: tím, že své úsilí sdílí na sociálních sítích, dostává se mu „odměny“ v podobě pozornosti ostatních uživatelů, ať už ve formě lajků nebo pochvalných komentářů. A tak své snahy často ještě neúměrně navyšuje. Jenže zejména ve vytrvalostních sportech dochází k progresu pozvolna. Když se po prvních třech měsících běhání zapojíte do takové výzvy, docela určitě si tím způsobíte nějaký problém.
Tělesné zranění je to nejmenší, díky odborné lékařské péči a po pár měsících klidu se nakonec všechny rány zhojí. Horší to bývá s psychikou. Psychické problémy, které se tím odstartují, mohou přetrvávat roky. Tím, že se sportovci snaží dosáhnout nerealistických cílů, dochází k nejprve k frustraci, rozmrzelosti a špatné náladě. K tomu se časem přidává špatné sebehodnocení. Atlet začne sám o sobě pochybovat a utvrzuje se v přesvědčení, že je na tom hůř než ostatní. To pak přímo může vést k rozvoji úzkosti nebo dokonce k depresivním stavům.
Jak z toho ven?
- Za prvé, vyhněte se náhodným výzvám na sociálních sítích. Stanovte si své vlastní výzvy a cíle s ohledem na věk, na vaši sportovní historii a zohledněte své slabé i silné stránky.
- Sportujte pravidelně. Místo toho, abyste pár dnů nebo týdnů nadlidsky dřeli, trénujte několikrát týdně v menších tréninkových dávkách.
- Konzultujte svůj postup s certifikovaným trenérem nebo se zkušenějšími kolegy z běžeckých skupin poblíž vašeho bydliště. Pokud nikoho takového neznáte, přihlaste se na nějaký lokální běžecký závod a určitě se poměrně brzy napojíte na místní běžeckou komunitu.
- Nezapomeňte se po dílčím úspěchu zastavit, oddechnout si a odpočívejte nějakou dobu předtím, než se vrhnete do další výzvy.
- A samozřejmě, pomoci vám může i sportovní psycholog, ale na nás se sportovci často obracejí až tehdy, když se u nich naplno rozvinou psychické problémy. A to bývá zbytečné.
Pamatujte, že výzvy na sociálních sítích mají trénink doplňovat a zpestřovat, nikoliv ho diktovat.
👉 Chcete číst víc takových příspěvků? Sledujte na facebooku moji stránku Sportovní Psycholog – David Kuneš.
👉 Chcete své sportování posunout o úroveň výš? Zkuste to se sportovním psychologem.
